Náš úžasný zvěřinec

Ti, co nás opravdu znají, vědí, jací jsme milovníci zvířat. A protože jsou nedílnou součástí naší rodiny, rád bych i jim věnoval příspěvek. Začnu Dainou.

Pravdou je, že si život bez zvířat dnes už nedokážu představit. Naše společná, první byla Daina. Byla to nádherná slečna plemene Bullmastiff.

S ní se pojí samozřejmě krásný příběh s mnoha vtipnými zápletkami 🙂

Po nějakém čase v našem domě, jsme se rozhodli pořídit si psa. Chtěli jsme kliďase, který ale bude budit respekt a bude super k rodině. Tak jsme trošku pátrali, ale pořád jsme si nějak nemohli vybrat. Až jednou jsme takhle jeli navštívit naše přátelé, spíš příbuzné v Německu a tam při jedné z návštěv jsme se zastavili na farmě, kde jsme viděli Bullmastiffa poprvé. Byl to pořádný řízek, to vám teda povím. Měl dobře 70-80kg a byl nádherný! Nemusel pobíhat kolem plotu a štěkat. Jen tak ležel a když nás uviděl vystupovat z auta, zvedl hlavu a pozoroval. Když jsme se přiblížili příliš, jen dvakrát štěknul a i já jsem měl nahnáno, a to pořád ještě ležel. Naštěstí přišla majitelka a byl klid. Časem jsme pátrali a zjístili si o plemenu víc informací, no a bylo rozhodnuto.

Vybrali jsme chovatelskou stanici a jeli se podívat. Chtěli jsme fenku a manželka měla tu představu, že si k těm štěňatům vleze a která k ní příjde první, tu si vezmeme 🙂 Tu fotku jsem už nenašel, nicméně vám musí být jasné, jak to dopadlo. Jakmile Eliška vkročila do ohrádky se štěňaty, byla zavalena lízající a kousající hromadou malých bulíků 😀

Volné fenky byly naštěstí jen dvě, takže jsme vybrali tu víc voprsklou 🙂 To jsme ještě netušily, co nás čeká.

Naše Daina ještě musela zůstat u maminky a tak jsme zatím vesele vyrazili na dobrodružnou výpravu s našimi přáteli, na Ukrajinu. Zmiňuju to zcela záměrně, protože i tenhle výlet hraje roli v příběhu. Jakožto vedoucí výpravy jsem měl u sebe peníze na cestu, a protože nás jelo 7, nebylo to úplně málo. Ještě na Slovensku, při tankování, jsem tu nadutou peněženku plnou dolarů nebo co jsme to vlastně tenkrát vezli, nechal pěkně ležet na střeše našeho auta a vyrazil vstříc ukrajinským dálkám. Zkrátka jsem nějakému místnímu človíčkovi udělal ten den velkou radost 🙂 To je ale už jiný příběh. Podstatné je, že ukrajinské dobrodrůžo polklo naše úspory na Dainu a my jsme si našeho prvního psa pořídili na splátky! 😀

Vyrostla z ní nádherná dáma a navzdory prognózám o životnosti velkých plemen, s námi Daina zústala krásných 13 let!

S tou klidností plemene jsme to úplně netrefili, spíš to vypadalo, jako by byla převtělený Pitbull nebo tak něco. Honila se kolem plotu za každým cyklistou, maminky se spícími dětmi v kočárcích nás nejspíš proklínaly, když byla venku. Každopádně budila respekt, to se musí nechat 🙂

Daina milovala lidi. Moc jsme to nešířili, ale jako hlídací pes by nejspíš neobstála, leda by toho zloděje ulízala k smrti 😀 Byly to úžasné roky, kdy s námi překonala mnohé krize a taky užívala všechny radosti, osvojila si hned po narození našeho syna, přijala další zvířátka i kamarádku Mayu, kterou jsme ji časem pořídili. Byla opravdu úžasná a i teď když o ní píšu a dohledávám fotky, se mi hrnou slzy do očí a opravdu mi chybí. Odešla na podzim loňského roku a do poslední chvíle to byla láskyplná bytost, kterou jsme milovali.

Tohle je něco, co zvládám opravdu špatně. Když nás ta zvířátka opouštěji.

Jak jsem psal, pořídili jsme Daině kamarádku, aby si měla s kým vyhrát. Maya je pořád s námi a je to šílený drak. Když byla mladší, byla schopná předběhnout zajíce na poli. Dávala si s nimi závody celkem často a já z toho byl pak ještě pár dnů vyřízený, když jsem ji snažil sledovat, ba co víc, dohnat! 😀 😀

Pejsci nebyli jediní zvířecí členové naší rodiny. Máme ještě kočičky, želvu a rybičky a měli jsme ovce, morčata, králika a agamu. Snad jsem na nikoho nezapomněl 🙂

Zrovna nedávno nám auto srazilo naši milovanou Polárku, mourovatou kočičku, která s námi žila 4 roky. Byl to miláček, naše princezna… Jsou to nesmírně smutné okamžiky, kdy jste úplně bezmocní, ale na druhou stranu vděční, že jste si mohli užít s těmi krásnými tvorečky aspoň nějaký ten čas a že jste jim taky daly spousty lásky a domov.

V těchto dnech prožíváme další težké období, kdy naše nová kočičí slečna Sisi, byla diagnostikovaná s nějakou nevyléčitelnou kočíčí nemocí. Je to nepopsatelně těžké se dívat, jak to malé zvířátko schází a čekat…

Přesto, každý z těch tvorečků, byť jen krátce, nám přinesl tolik radosti a lásky, že bych ani minutu s nimi nevyměnil!

Takže naše milá zvířátka, z celého srdce vám děkuji za to, že jste 🙂