Účel

Účel

Je skoro půlnoc a já nemůžu spát. Jsem na hotelu v Praze, na služební cestě. Když jsem si čistil zuby, všiml jsem si, že mé oči jsou úplně červené a utahané. Přesto nemůžu zabrat a mám nutkání psát. Tak jen doufám, že to bude srozumitelné 🙂

 

Jsem hluboce přesvědčený, že každý člověk, každá živá duše sem přišla s nějakým posláním,  splnit svůj úkol, naplnit svůj účel a tím se posunout, učinit nějaký vnitřní objev, či třeba někomu pomoct učinit takový objev.

Věřím tomu, že ač to vypadá jakkoli absurdně a naše mysl není schopná to jednoduše příjmout, lidé, kteří nám způsobují nejvíce trápení, jsou zde právě proto, abych sobě i svému okolí pomohli se vnitřně rozvíjet. Já sám jsem si to připustil relativně nedávno a ještě před několika lety bych to nebyl absolutně schopný příjmout. Jenže měníme se, rosteme, rozvíjíme se a získáváme nové zkušenosti…

Věřím, že lidé jsou ve své původní podstatě dobří. Za obrazem „zlého“ člověka totiž vidím dlouhý vývoj, mnoho událostí a souvislostí, souhry náhod a okolností, které vedou k tomu, že se z něj stane to, co v něm vidí jeho okolí, jak jej vnímá.

Pokud si ale uvědomíme, že všechno zlé nám má přinést objev nebo uvědomění toho dobrého… Jak by se změnil váš život, kdybyste si tohle dokázali připustit?

Je to podobné, jako když vstáváte ráno do tmy a když pak výjdete ven, začne svítat a vy vidíte nádherný východ slunce. Nebo když vás ve škole šikanují, až to dospěje do bodu, kdy se naučíte sami za sebe postavit. Je to neuvěřitelně silný a nepopsatelný pocit, kdy víte, že už to nikdy nebude jako dřív.

Dlouho jsem se zlobil na lidi, kteří mi na mé cestě životem způsobili mnohá trápení, vztek, utrpení či frustraci. Jednoho jsem si ale uvědomil, že bych bez nich nikdy nebyl takový, jaký jsem. Že bych nemohl milovat tak, jak miluji, že bych se nemohl tolik radovat z toho, že někomu pomůžu, že bych neuměl odpouštět tak, jak to dnes umím a především, že bych neuměl tolik milovat život.

Jsem vděčný za všechno, co jsem v životě zažil. Nejen za dobré, ale i zlé věci. Jsem hluboce vděčný každému člověku, který mi vstoupil do cesty, ať už s dobrými, či zlými úmysly. Jsem vděčný za každou bezesnou noc, za každé svítání, za každý úsměv, který jsem dal i dostal, každé objetí a také za každou lekci, kterou mi život přinesl.

Vesmír je prostě úžasné místo!



2 thoughts on “Účel”

  • milý Andreji, po přečtení tvého článku mě až zamrazilo, vzpomněla jsem si na velice dávnou minulost, kolik těch špatných lidí mě zkřížilo cestu v mém životě, pro moji osobu , článek skvělý, piš dál, ode mě velký obdiv. Zdenka – teta tvé báječné manželky Elišky…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *