Pobyt ve tmě
Už nějakou dobu jsem si tohle přál.
Proč?
Protože jsem byl zvědavý. Protože jsem věřil, že být sám, odpojený od internetu, mobilu, času i světla, bude něco, co mi jednak prospěje 🙂 a (přinejmenším) pomůže zklidnit mysl, utřídit myšlenky a odpočinout si. Zbytek jsem nechal tomu nahoře neboli děj se vůle boží 🙂
Jaká tedy byla realita?
Pobyt jsem absolvoval v Místě v srdci, kousek od Prostějova a dostal jsem ho jako dárek od mojí milované ženy Elišky.
Vybrala mi chatku elementu Vody. Jsem totiž ryba 🙂 Navíc tam byla vana s bublinkama :-))
Přijel jsem v sobotu odpoledne, skoro pozdě a řekl si, že na sebe už nebudu spěchat. Po vyřízení formalit s majitelem toho krásného místa jsem tedy zůstal v chatce sám, vypnul mobil, hodinky, vybalil věci a přemýšlel, co teď…
Nakonec jsem si napustil vanu a pořád ještě ve světle trávil zbytek večera. No a když mě nakonec přepadla únava, zhasl jsem a zapadl do postele.
Přátelé, takovou tmu už jsem dlouho nezažil! A když teď nad tím tak přemýšlím, tak nevím, jestli jsem ji kdy zažil vůbec.
První reakce druhý den, po probuzení…
- Kolik je hodin?
- Kde to jsem?
- Už vím! 🙂
- Kolik je sakra těch hodin?
- K čemu mi ten čas ale teď vlastně je?
- …
- Stejně bych ale chtěl vědět, kolik je hodin!
- Hlad?
- Co tady sakra dělám??
- Dýchej…
- Něco vidím! Vidím obrysy! To je ten regál na věci. No tak to jsem si asi přivykl na tmu, super!
- AU!!! Proč je tady stěna a ne ten regál?! Sakra… Kde to teda jsem? Co tu dělá ta vana?!!!
Takhle nějak to probíhalo celé dopoledne, alespoň jsem si myslel, že to bylo dopoledne. Normálně jsem měl absťák z chybějící civilizace, přilivu informací a všech těch blbostí, co denně všichni neustále sledujeme.
Objednané jídlo přinesl majitel a musím říct, že bylo výborné! Objednal jsem si na celý týden vegetariánskou, teplou stravu na oběd, ovoce a nějaké vege pomazánky s pečivem.
Jíst po tmě je neskutečný zážitek. Myslím to opravdu vážně, bylo to ohromující! Zkuste se někdy úplně uvolnit a aspoň při každém soustě, pokud ne po celou dobu, prostě zavřít oči. Je to naprosto odlišný zážitek. Každou složku potravy jsem vníml jinak, stejně tak i celek. Chutě mi přišly daleko intenzivnější a vnímal jsem daleko víc i konzistenci, vůni, prostě všechno.
Tady to trochu zkrátím.
Téměř celé dva dny a pak ještě půlku jsem prospal. Přišlo mi, že všechna ta nastřádaná únava a spánkový deficit potřebovali pryč. Nešlo to jinak. Čas se mi zredukoval na „před obědem“ a „po obědě“. Někdy v pondělí, nějakou dobu po obědě, jsem měl slabší chvilku a chtěl utéct, ale ustál jsem to…
No a pak nějak to všechno začalo. První meditace, druhá, třetí… Když jsem měl pocit, že medituju až moc, pustil jsem si hudbu z druhé flešky, kde jsem si záměrně nechal nějakou aktivnější taneční muziku, aby mi nehráblo 🙂 Udělal jsem opravdu dobře!
Na taneční jsem cvičil, relaxoval, tančil a někdy i usínal, protože ta meditační mi už lezla krkem.
V meditacích to ale bylo úžasné. Promítl si mi celý můj dosavadní život. Setkal jsem se s otcem, matkou, bráchou, vzdálenější rodinou a především s bohem. Spousty témat jsem v sobě nějak uzavřel (konečně), nová otevřel, vymyslel co chci nebo nechci, naplánoval, co udělám po návratu do reality a co chci/potřebuji udělat pro sebe z dlouhodobé perspektivy. Uvědomil jsem si, co je pro mě opravdu důležité a klíčové v mém životě.
Abyste rozumněli, já nejsem z těch, kteří meditují nějak pravidelně. Zkoušel jsem to často, ale často jsem také pohořel na jediném – nešla mi zklidnit mysl. Prostě se mi v té hlavě furt něco dělo, až jsem byl sám na sebe naštvaný, že to neumím vypnout. To je právě to, v čem mi tma nejspíš pomohla. Už to totiž vypnout umím!
Ke konci pobytu jsem úplně ztrácel pojem o čase. Tak, jak jsem na začátku měl potřebu se od nějaké časové stopy odrazit, tak ke konci už mi to bylo jedno. Prostě jsem byl. Dělal jsem, co se mi zachtělo, tedy s ohledem na to, co se ve tmě, v uzavřeném prostoru dělat dá 🙂 Zjistil jsem, že to prostě neumím. Učil jsem se říct si: „Co teď chci dělat?“ a pak to udělat.
Cvičil jsem, mluvil jsem, zkusil jsem si, jestli ještě umím povídat pohádky (UMÍM!), zpíval jsem, dopřával si koupel, meditoval, spal atd. Zjistil jsem také, že ve tmě neumím udržet rovnovánu, třeba na jedné noze 🙂 No a přišel na to, že jsem si s sebou měl vzít Djembe nebo Cajon, to by byl zážitek ještě dokonalejší.
Takže dost bylo srandy, zkusím to celé shrnout.
- I kdyby člověk měl přijet jen kvůli tomu, aby si odpočinul, stojí to za to!
- Není tu žádný čas, žádné musím či měl bych
- Když se unavíte, prostě spíte, když vás chytně hlad, najíte se a když máte přemíru energie, nějak ji spálíte
- Odpojení se od okolního světa mě zákonitě přivedlo k sobě samému
- Žádná televize, mobil, počítač, ani lidi
- Jakmile si vyčistíte hlavu od všeho toho nánosu chaosu, meditace je hračkou
- Pokud řešíte nějaké životní dilema, nedovedu si teď představit lepší prostředí, než být sám se sebou, ničím a nikým nerušený
- Nikdo vás neuvidí brečet, smát se nebo dělat věci, které byste na světle před lidmi nikdy neudělali
- Smysly se vám opravdu zostří a u jídla to asi poznáte nejvíc
- Trefit pastu na kartáček je opravdová VÝZVA 😀
- 2 flashky s hudbou nestačí 🙂
- Tuhle tmu, která byla naprosto přátelská a láskyplná, jsem si odvezl s sebou a kdykoli potřebuji, tak se do ní s láskou vracím