Úplněk, slunovrat a Vánoce

A je to tady zas. Je pozdě večer a já mám až fyzickou potřebu psát. Zatím netuším o čem, ale to příjde! 🙂

Na obloze je dnes úplněk a v kombinaci se slunovratem je to prý opravdu silný a magický čas. V této chvíli se můžeme pustit všeho, co nás v životě zatěžuje a už to víc nechceme. Tak jsem si napsal seznam a pak to s láskou hodil do krbu 🙂 Vesmír se už postará.

Nevím jak vy, ale já mám ke konci roku a obzvlášť kolem Vánoc, potřebu přemítat. Tak mi to samozřejmě všechno běží hlavou i letos a zrovna teď, po několika sklenicích vína a oslavě narozenin moji úžasné ženušky, je to o to silnější.

Když jsem si psal ten seznam, uvědomil jsem si, že toho, čeho se chci zbavit už vlastně není tolik. Respektive, nemám potřebu některé věci ze svého života za každou cenu vystrnadit, byť by je většina lidí mohla mnohdy považovat za špatné či negativní. Já jsem tak nějak rád, že mi občas vstoupí do cesty a připomenou, že se vlastně mám opravdu výborně.

Tak třeba stres. Měl jsem období, kdy jsem byl v prácí tak vystresovaný, že už jsem to ani nebyl já! Dostal jsem se až k vyhoření a skončil na pár měsíců doma. Co jsem si z toho odnesl? Poznal jsem své hranice, pochopil, čím se stresuju a uvědomil si, co je pro mě v životě opravdu důležité.

Dnes, když se dostanu do stavu, kdy stres začne být příliš velký, ihned si to uvědomím, obrazně řečeno poodstoupím o krok a začnu s danou situaci pracovat jinak.

Chci se ale stresu zbavit, když mám za sebou tak hroznou zkušenost, jako je burn out/vyhoření? Ale kdepak.

Stres je výborný motor! Žene vás dopředu, dostává z vás neuvěřitelné výkony, díky nimž přinášíte výsledky. A to nemluvím jen o zaměstnání. Jen musíte znát své hranice, protože když je křekročíte, stres se stane vašim nepřítelem. Je to jako s ohněm – výborný sluha, ale špatný pán 🙂

Takže přemítám… V pátek jsem si opět, asi po milionté uvědomil, jak je pro mě důležité, jakými lidmi jsem obklopený. Je obrovský rozdíl, když kolem sebe máte lidi, kteří si permanentně na něco stěžují anebo lidi, se kterými se smějete a je vám dobře i v těžkých chvílích.

Mám báječnou rodinu. Miluju je a oni zase mě a na tom záleží nejvíc. Mám úžasné kolegy, se kterými je veselo, můžu se na ně spolehnout a umí za to opravdu vzít a podporují mě i sebe navzájem. Mám spousty přátel a i když se s nimi nevídám často, tvoří báječnou a nedílnou součást mého života.

Tohle mě udržuje v dobré náladě skoro pořád, jak by to taky mohlo být jinak? 🙂 Co víc potřebujeme?

Letos dvěma z našich přátel zemřeli děti. Kamarádovi z UK zemřel syn a přátelům z Hranic dcera. Byli to mladí lidé, oběma jen kolem dvaceti. Když pominu bolest, kterou mi to způsobilo a obrovský smutek, v takových chvílích si říkám, že ač nemám dost peněz nebo úplně dokonalou, vysněnou práci, že jezdím velmi starým autem či hromadnou dopravou, jsem přesto naprosto šťastný muž a nic mi v podstatě nechybí. Bude to znít jako klišé, ale my opravdu k životu potřebujeme málo. To, co potřebujeme nejvíc není krásný dům, ale láskyplné prostředí a lidi, kteří vás miluji či maji rádi, nepotřebujeme luxusní auto, ale radost z jízdy, nepotřebujeme postavení, ale nadšení z toho, co děláme, není podstatný vysoký plat, ale uvědomění si toho, co všechno už máme.

Já jsem vlastně pohádkově bohatý. Mám milující ženu a syna, báječnou a velkou rodinu, malý dům a zahradu, zvířátka, která milujeme, mám super práci a naprosto úžasné lidi kolem sebe, spousty přátel, mám co jíst, můžu denně do přírody, mám na jídlo a pití, mám se jak dopravit kam potřebuji, mám spousty zážitků, obrovskou radost, když můžu pomoct druhým, mohu pracovat doma a trávit tak s rodinou daleko víc času, než mnoho jiných lidí. A jsem zpět u předchozího tématu – jsem vděčný!!! Vděčnost a pokora je něco, co jsem našel už dávno, ale až dnes mi to dává úplný a opravdový smysl.

Tak dnes jsem se rozepsal víc, než jsem očekával. To bude tím vínem :-)))Přeju všem krásné a klidné Vánoce a nechť jste obklopení těmi nejblizšími