Únava a frustrace

Zjistil jsem, že se zase cítím frustrovaný, demotivovaný a nešťastný. Samozřejmě největší příčinou je práce, respektive to, jak se tam cítím a co prožívám. Nicméně i v soukromí mám určité oblasti, které mi nepřinášejí radost a když to celé sečtu, cítím se prostě pod psa.

Ještě před pár lety bych to neřešil a jel bych dál. Jenže to je moc ošemetné a zkušenost s vyhořením už mám. Takže co teď s tím? Odjel jsem do hor… Sám…

Má rodina mě podpořila, jsou úžasní! Nejspíš i proto, že prostě vědí, co to přinese, ať už v případě, že odjedu nebo zůstanu.

Říkal jsem si, že by to třeba někomu mohlo pomoct, jako námět, kdo se cítí podobně nebo třeba hůř 🙂

Tak jsem tady. V Alpách.

Z okna vidím nádherné scenérie, kopce, je tu voňavo, zpívají mi tu ptáci, bučí krávy a tak.

Chodím. Je tu tak krásně, že prostě nemůžu jinak. Chodím až do úplného vysílení, ale nemůžu si pomoct, prostě je to boží. Když se doplazím na apartmán, skočím do bazénu, abych si trochu ty svaly uvolnil a hodinu na to, už zase někam jdu J

Já prostě MILUJU HORY!

No a jak tak chodím, tak si přemýšlím. Proč a co se mi to zas v té hlavě děje. Já to vlastně vím, jenže je potřeba si to zrekapitulovat.

Moment, jdu si uvařit kafe, s tím to bude ještě vychytanější J

Tak kafe uz mám, můžeme pokračovat.

Po mém vyhoření jsem to měl v hlavě tak pěkně srovnané. Všechno běželo, jak má, v klidu, prostě pohoda, tak kde se stala chyba?

Vesmír je totiž báječný, nikdy nás nenechá jen tak být.

Poučil ses z toho Andreji? Výborně, tak si teď dej malou chvilinku oraz a jedeme na to znova, mám pro tebe totiž novou lekci, abys nezapomněl, co je v životě opravdu důležité. No a je to tady 🙂

Co teď s tím? Rekapitulace.

Práce

Co mě baví nejvíc? Mám to tam? Co peníze? Co můžu změnit?

Co náplň práce? Můžu změnit?

Soukromí

Manželka? Pocit? Můžu něco změnit?

Syn? Pocit? Můžu něco změnit?

Já

Tělo? – zanedbané, křičí o pozornost.

Můžu to změnit? – jasnačka! Makám na tom.

Mysl – zanedbaná, špinavá, unavená.

Můžu to změnit? – jasnačka! Makám i na tomhle. Jsem na dobré cestě, ale chce to konstantní soustředění a hlavně AKCI.

Takhle nějak jsem si prošel všechny své životní oblasti. Všechno se to prolíná, takže když nejsem v pohodě v práci a vyčerpává mě to, nemůžu být v pohodě ani doma, protože mi ta energie prostě chybí.

Teď se jdu, pro změnu, zase podívat někam na kopec 🙂 Beru s sebou všechno, na co jsem přišel a budu přemýšlet nad tím, jaké akce to dají do pořádku. Bez našeho konání se totiž nic nezmění 🙂